Malá hloubka ostrosti je jednou ze zbraní, která je velmi účinná a u portrétů vyhledávaná a často žádoucí. Umožní tak zaostřit oko pozorovatele přesně na tu část snímku, kterou považujeme za nejdůležitější. Technika má ale své limity a především vlastnosti objektivu určují, kam až můžeme zajít.
Pokud nás technika nechce pustit v honbě za malou hloubkou ostrosti dál, můžeme si pomoci malou lstí. Při použití co nejmenší clony a co nejdelšího ohniska nafotíme snímek jako panorama /vertorama. Jednoduše ho složíme z mnoha snímků. Spojíme tak využití bokehu (rozostřeného „měkkého“ pozadí) a panoramatu. Proto se taky metodě někdy říká bokehrama.
Já jsem postupoval následovně. Na stativu jsem měl Nikon D700 s objektivem 80-200 f/2,8. Clona šla na 2,8, zoom na 200mm, zaostřím, vyfotím modelku a potom postupně fotím systematicky další prostor. Velmi důležité je fotit s poměrně velkými překryvy, aby měl software při tvorbě panoramatu dostatečný prostor pro vypočítání švů. Někdo při pokrývání plochy postupuje systémem had, jiný do spirály, já jsem vyfotil nejdříve modelku a potom jako had od spodní řady cik cak až do čtvrté řady. Výsledný snímek jsem tedy složil z 6×4 fotografií. Nejtěžší mi přišlo neztratit se. S teleobjektivem stačí mírně pohnout a už je člověk úplně jinde, je proto potřeba se dobře soustředit a pohybovat objektivem vždy o zhruba stejný úhel.
A pokud jde o samotné focení, s Kateřinou se spolupracovalo tak dobře, že jsme vlastně oba snímky nafotili na první pokus. Za hodinu bylo hotovo a jako bonus jsme se postarali o zábavu piknikujícího páru, který seděl asi pět metrů od nás a neunikl mu jediný pohyb:)
Teď přijde teprve pořádná zábava. Potřebujeme složit dohromady 24 snímků. Někteří fotografové používají u této metody nižší rozlišení, aby byl vůbec počítač schopen obrovské množství dat spojit dohromady. Já jsem fotil pro jistotu v plném rozlišení 12Mpx, abych náhodou o něco nepřišel:) Vzhledem k tomu, že jsem testoval nový kompjůtr, tak složení snímků bylo až překvapivě rychlé. Ještě překvapivější byla potom velikost výsledného souboru, se kterým jsem při úpravě fotky pracoval – 1,5GB! Snímek měl rozlišení 12000 x 10000px, tedy pěkných 120Mpx!
Pár chyb, které při spojování švů softwarem vznikly, jsem opravil ručně, doladil křivky, kontrast, barvy a pár detailů a bylo hotovo.
Metoda samozřejmě není mým objevem. Není to ani žádná žhavá novinka, ale v poslední době ji zpopularizoval americký fotograf Ryan Brenizer. Jeho práce a práce jeho následovníků mě k tomuto pokusu inspirovala. Snad se vám snímky líbí. Pokud ano, budu rád, když mi napíšete do komentářů;)
Honza Ptáček
Narodil jsem se v roce 1981. Jsem fotograf se základnou v Pardubicích, ale působím bez hranic.
Ať hledáte fotografa pro speciální projekt nebo jen chcete opravdu hezké fotky, jsem váš člověk!
Telefon:
+420 604 44 99 88
E-mail:
Facebook:
Necessary cookies are absolutely essential for the website to function properly. This category only includes cookies that ensures basic functionalities and security features of the website. These cookies do not store any personal information.
Any cookies that may not be particularly necessary for the website to function and is used specifically to collect user personal data via analytics, ads, other embedded contents are termed as non-necessary cookies. It is mandatory to procure user consent prior to running these cookies on your website.
Komentářů: 3
Tomu se říká kumšt, nápad, krásná ženská a hlavně pevné nervy. Výsledek je ohromující, ani by mě nenapadlo, že je finální fotografie skládaná. Gratuluju!
Děkuju:)
Jaky jsi na to pouzil SW? Diky