Kde je ta pohádková chajda, která trůní na svahu vysoko nad údolím a skromně a přitom velkolepě shlíží dolů? Leží v nadmořské výšce 2260m nad alpským údolím Kaunertal a v zimě není vůbec jednoduché se tam dostat:)
Na začátku března jsme vyrazili s kamarádem Davidem a horským vůdcem Háčkem na ledopády do Rakouska. Auto jsme nechali asi v 1300m a výbavu na tři dny včetně lezeckého a skialpového vybavení naložili na záda. Museli jsme vystoupat skoro o 1000 výškových metrů a to s 20kg výbavy na zádech nebyla žádná sranda.
Chatičku spravuje rakouský svaz Alpenverein, od kterého jsme si vypůjčili klíče a jakožto členové jsme měli i velmi příjemnou cenovku za ubytování 4EUR na noc:) Luxus v podobě elektřiny nebo vody se ovšem čekat nedá. Ničemu to ale nevadí; vaří se na kamnech, voda se vyrobí ze sněhu a bez elektriky se člověk pár dnů obejde.
Je ráno, máme za sebou první noc. Přestože jsme kamna před spaním nacpali dřevem, vyhasla dříve než bychom čekali a teploměr v místnosti ráno ukazoval skromných deset stupňů. Doplníme energii, rychle se ustrojíme, pobereme trochu jídla a lezeckou výbavu, naskočíme na lyže a vyrážíme vstříc adrenalinovému vodopádu!
Přestože to není daleko, vzhledem k velké vrstvě prašanu je cesta pěšky k ledopádu nemyslitelná a dá se jet jedině na skialpech. Pár stovek metrů od chaty už stojíme nad monumentálním dvousetmetrovým ledopádem. Nejdříve jsme tu nádhernou masu modrého ledu během pár minut slanili a následně nás čekala půldenní cesta zpět nahoru. Ledopád nám nedal nic zadarmo a chvíle naprostého vyčerpání naštěstí střídaly opojné chvíle fenomenálního výhledu a vítězného pocitu. Teda… u Háčka to bylo trochu jinak, ten vypadal čerstvě i nahoře:) Na vrchol jsme se vyškrábali za soumraku. Jak jsme se přezouvali a balili výbavu, poslední zbytky světla ubývaly a do chaty jsme dojeli až za tmy.
Když jsem se převlékli, najedli, zatopili v chajdě, síly zbývaly maximálně na udržení stavu bdělosti. Jenže pak jsem se podíval z okna a viděl, že mraky, které se celý den honily sem a tam, se najednou rozplynuly. Než jsme odjížděli z domu, přesně v tuhle situaci jsem doufal: kéž by se některá noc vyjasnila a šlo fotit hvězdné nebe s chatkou a údolím na dlouhý čas.
Ten moment je tady. Ale co s tím? Nemám síly a venku je strašná kosa. Nohu mám ze včerejška do krve rozedřenou od skialpů, oblečení rozvěšené na šňůrách, boty mokré a hlavně ty síly… Nejsou! První pokus o rychlou akci v bačkorách se nevydařil, během dvou minut mi byla taková zima, že jsem se rozklepal jak ratlík… až mi foťák málem vypadl z ruky.
Takže další tři vrstvy, pořádné boty, návleky proti sněhu a vzhůru do prašanu! Stativ jsem musel z úsporných důvodů z výbavy vyškrnout, takže jsem hledal nějaký přírodní element, který by posloužil. A měl jsem štěstí, protože v kompozičně ideální pozici jsem našel nějaký pařez nebo torzo, které s malou korekcí fungovalo dokonale. Nafotil jsem pár snímků s 30s expozicí, citlivostí 4000 a clonou kolem f/5 a s pocitem maximální spokojenosti se mohl vrátit zpět do tepla.
A na jeden z těch snímků se právě díváte. Pokud se vám líbí, dejte o něm vědět dál! :)
A ještě mapka, kdybyste se náhodou chtěli za Antonem vypravit ;)
Zobrazit místo Anton Renk Hutte na větší mapě
Honza Ptáček
Narodil jsem se v roce 1981. Jsem fotograf se základnou v Pardubicích, ale působím bez hranic.
Ať hledáte fotografa pro speciální projekt nebo jen chcete opravdu hezké fotky, jsem váš člověk!
Telefon:
+420 604 44 99 88
E-mail:
Facebook:
Necessary cookies are absolutely essential for the website to function properly. This category only includes cookies that ensures basic functionalities and security features of the website. These cookies do not store any personal information.
Any cookies that may not be particularly necessary for the website to function and is used specifically to collect user personal data via analytics, ads, other embedded contents are termed as non-necessary cookies. It is mandatory to procure user consent prior to running these cookies on your website.